Dům Pod Pahýblem
Na první pohled krásné místo pro rodinný dům. Na ten druhý ale pozemek, který nám připravil hned několik výzev. Výrazně svažitý terén, komunikace na spodní straně pozemku, les na té horní, ochranné pásmo lesa a k tomu pravidla chráněné krajinné oblasti. Klienti si přáli pohodlný rodinný dům, který všechna tato omezení respektuje, přirozeně zapadne do svahu a zároveň naplno využije to nejlepší, co místo nabízí. Tím jsou krásné výhledy na údolí a klid směrem k lesu. Právě z těchto zdánlivých komplikací nakonec vznikl hlavní koncept celého domu.
Lokalita: Žďár nad Sázavou
Architektonický koncept: 2025
Architektonická studie: 2025-2026
Prováděcí projekt: 2026
Vizualizace: Radek Janků
Pozemek leží ve výrazném svahu mezi místní komunikací a lesem. Výškový rozdíl je tu patrný na první pohled a bylo jasné, že navrhnout dům jednoduše „na rovině“ nebude správná cesta. Místo nás naopak vedlo k tomu, abychom se svahem pracovali a využili ho jako jednu z hlavních předností návrhu. Důležité bylo také najít správný vztah domu k jeho okolí.
Směrem ke komunikaci vytvořit přirozený odstup a soukromí, na opačné straně se naopak otevřít klidnému prostředí lesa. Dům tak neměl se svahem bojovat, ale stát se jeho přirozenou součástí. Svah je vždy složitější, ale za ty výhledy to častokrát stojí.
Když vystoupáte až k lesu a otočíte se zpátky, pochopíte další důležitou vlastnost pozemku. Díky své poloze nabízí krásný výhled přes střechy domů na celou obec s kostelíkem v popředí. Právě výhledy se proto staly jedním z hlavních motivů návrhu. Nechtěli jsme je schovat za stěny domu, ale naopak je využít při jeho osazení, orientaci jednotlivých místností i umístění oken. Každá strana pozemku přitom nabízí něco jiného. Na jedné straně jsou výhledy do údolí a na obec a na druhé pak bezprostřední kontakt s lesem a naprostý klid a soukromí.
Na začátku návrhu vznikala řada skic, ve kterých jsme hledali správnou cestu. Tvar pozemku, jeho výrazný sklon, ochranné pásmo lesa i pravidla CHKO určovaly prostor, ve kterém jsme se mohli pohybovat. Místo jednoduchého univerzálního řešení tak postupně vznikal dům navržený přesně pro tento konkrétní pozemek. Výsledkem je dvoupodlažní hmota zasazená do svahu a zakončená výraznou nesymetricky nasazenou střechou. Dům díky tomu reaguje na terén, využívá orientaci ke světovým stranám a otevírá se tam, kde má místo největší kvalitu. Směrem k lesu hledá klid a soukromí, na opačné straně zase využívá výhledy do krajiny a na obec. To, co se na začátku zdálo jako soubor omezení, tak nakonec pomohlo vytvořit charakter celého domu.
Hlavní obytný prostor jsme orientovali směrem k lesu. Právě tady vzniká nejklidnější část domu, odcloněná od komunikace a každodenního ruchu. Kuchyň, jídelna a obývací pokoj se velkou prosklenou stěnou otevírají přímo na hlavní terasu a dál do zeleně. Terasa se tak stává přirozeným pokračováním interiéru. Nabízí místo pro společné snídaně, odpočinek i dlouhé letní večery a díky výsuvné markýze ji lze pohodlně využívat i během slunečných dnů. Velké prosklení přivádí do hlavního obytného prostoru dostatek denního světla a zároveň umožňuje, aby byl les přirozenou kulisou každodenního života rodiny.
Stejně důležitý jako samotný tvar domu pro nás byl jeho materiálový výraz. Hlavní část fasády jsme oblékli do tmavých hliníkových šablon, které kontrastují s čistými plochami bílé omítky. Celek doplňuje svislý obklad z opalovaného modřínu, který do návrhu přináší přirozenou kresbu a teplý odstín dřeva. Podobná materiálová a barevná nálada pokračuje také uvnitř. Interiérem se prolínají světlé a tmavé odstíny dřeva. Hlavní obytný prostor je otevřený až do krovu, díky čemuž působí vzdušně a velkoryse a stává se přirozeným centrem celého domu. Vzniká prostor pro každodenní život celé rodiny, který plynule pokračuje přes velkou prosklenou stěnu na terasu a dál až k lesu. Dům Pod Pahýblem tak není domem navrženým navzdory složitému pozemku. Je domem, jehož podoba vznikla právě díky němu.
